Chytré a méně chytré veřejné osvětlení

V dubnovém čísle Kurýru se čtenáři mohli dočíst mimo jiné o chystané výměně veřejného osvětlení a v té souvislosti o potlačování (nebo snad dokonce o eliminování) modré složky. Tato roblematika je již dlouho předmětem různých nedorozumění při prezentování veřejnosti. Abychom učinili zadost svému profesnímu svědomí, chtěli bychom čtenáře v krátkosti seznámit s tím, jak je to s barvami světla a s „chytrým“ veřejným osvětlením. Použijeme k tomu úryvky z naší publikace Aby chytré město nebylo hloupé, kterou loni vydalo Ministerstvo pro místní rozvoj.

Primárním cílem veřejného osvětlení je bezpečnost – prevence úrazovosti a pouliční kriminality, včetně bezpečnosti silničního provozu. Je v praxi ověřeno, že vypínání nebo nešetrné tlumení veřejného osvětlení má okamžitý negativní dopad na bezpečí občanů.

Veřejné osvětlení by zároveň nemělo oslňovat chodce ani řidiče. Jednotlivá svítidla by měla být také umístěna tak, aby se mezi nimi nevytvářela tmavá místa. Není na tom nic objevného – stačí znát a dodržet příslušné technické normy.

A jak je to s vlivem barev světla na člověka a přírodu?

Světelné spektrum zahrnuje tři základní barvy: červenou, zelenou a modrou. Jejich kombinací vznikají odstíny bílé, od „studené“ s větším podílem modré složky po „teplou“ s větším podílem červené složky.

Je známo, že modré světlo potlačuje „spánkový“ hormon melatonin a stimuluje bdělost. Méně modré složky tedy naopak prospívá spánku. Vyvážené barevné spektrum v bílém světle zároveň podporuje správné vnímání barev lidským okem. To může být v různých situacích rozhodující pro bezpečnost.

Vliv jednotlivých barev spektra na rostliny, jímž se někdy argumentuje u „ekologického“ veřejného osvětlení, je komplikovaný. Jednoduše řečeno: Hnacím motorem fotosyntézy je červená barva v určitých odstínech. Ta bývá doplněna modrou, jejíž správné dávkování (například při umělém pěstování) je nesmírně individuální. Zelená složka pomůže v hustém listí, kam se ostatní barvy nedostanou. Vždy velmi záleží na konkrétní rostlině a její odrůdě, stadiu vývoje a intenzitě světla.

Z toho, co tu bylo řečeno o barvách, je zřejmá jedna věc: Je třeba, aby studeně bílá s velkou příměsí modré složky spektra pomáhala všude tam, kde je zapotřebí bdělosti – zejména na přechodech pro chodce nebo v hustém pouličním provozu.

Modrá složka ve studeně bílé naproti tomu není příliš žádoucí například v obytných čtvrtích s řídkým provozem. Tam se hodí spíše teple bílá pro klidný spánek v noci. I zde je však třeba přistupovat obezřetně. Přespříliš ztlumená modrá složka světla vytváří osvětlení, které se vizuálně jeví jako žlutočervené a lidské oko se v něm nevyzná. Na chodníku je přítmí, z kolemjdoucích jsou vidět pouze tmavé siluety. V takovémto osvětlení se chodec necítí bezpečně.

Pokud zároveň takovéto „ekologické“ veřejné osvětlení nasvěcuje rostliny, stane se – s nadsázkou řečeno – z ulice umělá pěstírna neprospívající přírodě ani lidem. Svítit do stromů a keřů tedy není ekologické ani ekonomické.

Zmatení v pojmech může působit tzv. dynamické veřejné osvětlení. Má totiž dvojí význam: Může to být veřejné osvětlení, které se v pozdních nočních hodinách ztlumí, aby nerušilo spící obyvatele. Nebo i to, které je v základním stavu po celou dobu ztlumené a rozzáří se pouze, zaznamená-li pohyb. V tom případě by mělo chodci vytvářet plynulý světelný koridor. Je-li špatně řízené, zmatený chodec střídá světlo a tmu.

A co ekonomika veřejného osvětlení?

Říká se, že náhradou stávajících svítidel veřejného osvětlení novými LED zdroji lze ušetřit až 40 % souvisejících nákladů na elektrickou energii a další úspory může přinést výše zmíněné dynamické osvětlení. Pochopitelně přitom vždy záleží na tom, co čím nahrazujeme. Náklady na veřejné osvětlení nicméně v celkovém rozpočtu měst a obcí zpravidla bývají jednou z těch malých položek.

Nezapomeňme také, že veřejné osvětlení není jediným zdrojem světla ani světelného znečištění ve městě. V mnohém je dokážou předčít například světelné reklamy. Kromě přímého osvětlení působí ve městě i odražené světlo z rozmanitých zdrojů, například od reflektorů automobilů.

Svítit je zkrátka potřeba rozumně – a občan to jistě ocení.

Pavla Slavíková, Jakub Slavík