Respektuj a budeš respektován

Názor: M. Kafka

Říčaňák Martin Kafka se potkal v prosinci se starostou Davidem Michaličkou a řešili spolu všechny postřehy a připomínky tohoto našeho souseda týkající se parkování ve městě. V závěru rozhovoru došli k mnoha shodám a podnětným návrhům, a proto vám příspěvek Martina Kafky týkající se tohoto tématu přinášíme výjimečně v nezkrácené podobě v plném znění.

Projekt „Parkuj dobře v Říčanech“ již nějakou dobu funguje, denně s jeho opatřeními přicházíme do styku, a proto bych se k němu rád vyjádřil z několika úhlů pohledu a možná i položil několik otázek. Myslím, že můj pohled byť logicky subjektivní, protože je můj, splňuje i určité objektivní parametry – nejsem angažován v žádné politické straně a zároveň, a to je myslím důležité, bydlím mimo zóny. Berte tedy, prosím, můj pohled jako pohled prostého obyvatele města Říčany, který tu rád žije.

Plně chápu, kam principiálně míří záměr projektu – zklidnění dopravy a uvolnit přecpané širší centrum města. Všichni si přece přejeme, aby byl pohyb po městě bezpečný a pohodlný nejen pro nás, ale hlavně pro naše děti. Plně si uvědomuji, že kdybychom se chovali k sobě vstřícně a s logikou, že mezi rodinnými domy, u škol a obecně ve městě mohou běhat děti, žádné omezení by se nemusela aplikovat. Dnes a denně jsem svědkem toho, že řidiči jedou „padesátkou“, protože v obci je přeci tato rychlost povolená, a nenapadne je, že zpoza zaparkovaných aut v ulicích mezi domy může kdykoliv vyběhnout dítě. Stačí mžik a život se nevrátí… A je jedno, kdo má vinu, zda rodič, který se zrovna otočil na druhé dítě, nebo samotné dítě jdoucí s kamarády ze školy. Snížit v takových místech rychlost např. na „třicítku“ mi přijde přirozené, k tomu nepotřebuji značku s touto maximální povolenou rychlostí.

Kdykoliv jsem se pohyboval po říčanských komunikacích, ale i po těch v jiných městech, kladl jsem si vždy jednu otázku. Je řešením regulace se značkami se sníženými maximálními rychlostmi? Myslím, že ne. Hned vysvětlím proč. Důvodem je, že to prostě moc nefunguje. Proto se musí přidávat další restrikce – zpomalovací prahy, parkování zig-zag apod. A stále to nefunguje. Uvedu jeden příklad z našeho města. Byl jsem svědkem následující situace. Před základní školou je autobusová zastávka „Fibichova“, v obou jízdních pruzích je zpomalovací práh. Stál jsem s kočárkem na této zastávce a najednou těsně kolem mne „profrčelo“ auto, za ním druhé, pak třetí, čtvrté… Prostě se jim nechtělo zpomalovat, tak to vzali kolem zpomalovacích prahů po místě vyhrazeném k zastavení autobusu. Jsem přesvědčen, že jde o naprosté nepochopení opatření. Rozumím, že ne každý musí souhlasit s rozhodnutími radnice, ale demonstrovat svůj nesouhlas způsobem, který považuji za nebezpečný, je skutečně hodný zodpovědného řidiče, občana a pravděpodobně také rodiče? Nic příjemného, když se pár centimetrů od vás prožene auto. A představte si, že na tomto místě se logicky často pohybují děti. Znamená to tedy, že musíme omezení opět zvýšit? Asi ano, i když si protiřečím s tím, co jsem říkal v úvodu odpovědi na tuto otázku. Bohužel chyba není na radnici, ale v nás. Kdybychom se chovali s předvídavostí a adekvátně k situaci a místě, žádná omezení by se nemusela aplikovat. 

Za sebe mohu naprosto upřímně říci, že jako řidič nemám pocit, že bych po zavedení opatření projektu byl nějak omezen, nebo bych musel jezdit jinak. Jezdím stále stejně, i před zavedením těchto opaření jsem nejezdil v jejich místech rychleji, můj táta mě vždy učil, že nejsem na silnici sám a že dobrý řidič se nepozná podle toho, jak dobře dokáže řešit smyky a další krizové situace, ale podle toho, že se do nich nikdy nedostane. Jestli se mi to daří, se musíte zeptat táty…

Druhým velkým tématem je zpoplatněné parkování. Začnu trochu ze široka. I se zkušenostmi z velkých světových metropolí vím, že placené zóny jsou standardním řešením. Naprosto chápu, že bez regulace by v centrech měst nebylo k hnutí, placené parkování tedy chápu. Pro ty, kteří za prací musí dojíždět, dává smysl vybudovat záchytná parkoviště za minimální, spíše symbolický poplatek. Co jsem ale vždy považoval za neférové, je zpoplatňovat parkování těm, kteří v daných zónách bydlí. Já, který bydlím mimo zóny, za parkování před svým domem platit nemusím. Ale jak za to mohou ti, kteří v těchto zónách bydlí a mají třeba i více aut. Dokonce jsem i navštívil pana starostu Michaličku na radnici, aby mi tuto nerovnost vysvětlil. A vysvětlení mi dávalo smysl. Stejný poplatek 100 Kč za rok se vztahuje na jedno auto na osobu. Tedy rodina, která má dvě auta a dva rodiče, bude za obě platit jen těch 2 x 100 Kč. A pokud v ní žijí i prarodiče, nebo už dospělé dítě, i oni za svá auta zaplatí onu stovku. To jsem nikde ve světě neviděl, a myslím, že je to správná cesta. Dalším problémem je, když k lidem bydlících v zónách chtějí přijet např. rodiče na návštěvu. Za mnou, když přijedou rodiče, nic platit nemusí, přitom já i ti, kteří bydlí již v zónách, bydlíme ve stejném městě… Je to spravedlivé? Jako řešení bych si uměl představit, že by existovala virtuální „bianco“ karta. Když by přijela návštěva, do elektronického systému by se zadala její RZ auta a od kdy do kdy budou v zóně parkovat. Jsme v Česku, jistě je to zneužitelné. Ale přistupovat ke každému od začátku jako k potenciálnímu podvodníkovi, se mi naprosto příčí. Bylo by to symbolické gesto důvěry směrem od radnice k občanům – dáváme vám férové řešení, na oplátku doufáme, že naše důvěra nebude zneužitá. Rádi se považujeme za vyspělou a kulturní společnost, tak ukažme, zda to tak skutečně je.

Proti samotnému projektu „Parkuj dobře“ nemám principiálně nic. Nemohl by ale být o něco spravedlivější? A nemohl by preferovat edukaci před restrikcemi? Bude to sice trvat déle, ale výsledek bude daleko trvanlivější, efektivnější a zároveň se bude i podílet na vytváření přívětivějšího společensko-kulturního prostředí našeho města. Jedním z mott, na základě kterých jsem byl vychován, a v zahraničí zažil, že opravdu fungují, zní: „Respektuj a budeš respektován“.

Do nového roku přeji všem obyvatelům Říčan, aby se nám tu dobře spolu žilo.

Martin Kafka