Řídící učitel, spisovatel a vlastenec Václav Budínský

Dne 25. září uplynulo už osmdesát let od úmrtí Václava Budínského, řídícího učitele radošovické školy (dnes 2. základní škola Bezručova Říčany). Tato osobnost významně obohatila říčanskou, vlastně radošovickou, společnost.

Radošovice byly totiž až do roku 1953 samostatnou obcí. Narodil se v roce 1875 v Klášteře u Vilímova. Místem jeho posledního odpočinku je krematorium Strašnice, kde mu jeho žáci opravili neudržovaný a rozpadající se hrob a vysázeli květiny.

Studoval v Německém Brodě a Kutné Hoře, závěrečnou zkoušku složil v roce 1897. Než nastoupil 1. března 1907 jako definitivní řídící učitel v Radošovicích, působil v Černém Kostelci, Mukařově, Čestlicích a Hrdlořezích. Podle svých bývalých žáků byl přísný, náročný ale na druhé straně otcovský. Vedl je k úctě a lásce k rodičům, domovu, rodnému kraji, české zemi, zkrátka k vlastenectví. Dokázal velice poutavě vyprávět o historii. V letech 1908 až 1909 také zastával funkci předsedy Učitelské jednoty Budeč v Říčanech. Učitelské povolání vykonával až do roku 1935, kdy odešel do výslužby.

Svůj čas věnoval také psaní (nejen školní a obecní kroniky) a politice na komunální úrovni. Jako člen Československé strany sociálně demokratické byl zvolen dokonce do obecního zastupitelstva a od roku 1928 vykonával funkci obecního kronikáře. Jeho stranickým kolegou byl Karel Rybka, za jehož starostování došlo k realizaci projektu komplexu vodní nádrže a restaurace, dnes dobře známého jako Jureček. Právě zde bylo, u příležitosti oficiálního otevření,  v červnu 1929 předvedeno jedno z jeho děl „Na přestavlckém mlýně.“

Pro spisovatelské aktivity používal pseudonym Xaver Dub. Příspěvky zasílal do Národní politiky (do její Nedělní zábavné a poučné přílohy), do zábavné přílohy Práva lidu nebo do politického deníku Čas, kam přispíval mezi roky 1896 a 1904. Věnoval se národnímu školství, kultuře, ale také drobné beletrii. Jeho články nezůstávaly bez odezvy. Spisovatel a novinář Jan Herben, vydavatel Času, Václavu Budínskému napsal:„…Váš článek Dejte nám knihy pohnul jednoho z mých odběratelů, že chce zakoupit kočující knihovnu vesnickou…“

Kromě již zmíněného kusu napsal např. divadelní hry „Za štěstím“, „Miliony Damiána Damiánka,“ „Vonešův dědeček“, „Petrovští na Vojkově“ nebo „Na Mikuláše“.

V roce jeho smrti se o jeho zájmy, jakožto autora divadelních her, staralo Divadelní a literární zastupitelství Spolku českých spisovatelů Máj. Jednalo se o autora, jehož tvorba byla vydávána v nákladu 2 500 nebo 1 500 výtisků a víme, že zdarma jich dostal dvacet někdy i dvacet pět kusů. Co se týkalo jeho výdělku, tak tisíc vydání titulu „Chodská besídka“ mu vydělalo 250 korun. Šlo o částku, za kterou bylo možné si v roce 1936 koupit např. necelých 22 až 25 kg vepřového masa nebo 3,5 až 7 kg brambor. Pro divadelní svět přispěl nejen psaním, ale také od školního roku 1925/1926 vedl odbočku Československého červeného kříže, která skrze výtěžky svých představení přispívala (jak se dočteme v kronice radošovické školy) na koupi školní lékárničky, elektrického vysavače či úpravu hřiště u staré školy.

K desátému výročí úmrtí, které mu ve věku 63 let přivodila nervová choroba, se rozhodli jeho bývalí žáci oživit inscenaci „Na přestavlckém mlýně“ a vzdát tak hold člověku, jehož přínos byl neobyčejný. V dopise Místní osvětové radě píše roku 1947 radošovická Dramatika, že „byl vlastně první, kdo v naší obci s ochotnickým divadlem začal.“

Ochotnické divadlo má v Říčanech dlouhou tradici, na kterou navazují a stále v ní pokračují spolky jako například DS Tyl Říčany, který každoročně, letos už po jednadvacáté, pořádá přehlídku Divadelní podzim Jiřího Šatopleta.

Šárka Vydrařová

(autorka diplomové práce Divadlo na Říčansku v letech 1918–1948)

Václav Budínský (1875–1937)

Foto: z archivu Muzea Říčany